Představení Jedu Magadanu: 6. 12. 2024 v 19:30 (Sklepní scéna)
Psaní dopisů: začátek cca 21:00 (Studio CED)

11 let za nesouhlas s diktátorem: Běloruská umělkyně Maryja Kalesnikavová Stejně jako mnoho dalších, i běloruská umělkyně Maryja doufala, že volby v roce 2020 budou pro její zemi znamenat cestu ke svobodě. Přidala se proto k vedení opoziční kampaně lídryně Svjatlany Cichanovské. Dosavadní diktátor Alexandr Lukašenko si ale moc násilím i manipulacemi voleb udržel a brzy po nich se začal běloruské opozici mstít. Smyčka se tak pomalu utahovala i kolem Maryji.

Krátce po volbách bylo vedení opozice nuceno emigrovat. Maryja, která v zemi zůstala, se tak stala jednou z hlavních politických oponentek Lukašenkova režimu. Postavila se proto do čela povolebních protestů. „Tohle není boj o moc, to je boj o lidskou důstojnost,“ popsala v interview odhodlání lidí, kteří spolu s ní v ulicích protestovali za svobodu.

Začátkem září 2020 ale Maryju zajali maskovaní muži a odvezli na hranice. Vydírali ji a nutili, aby zemi opustila. Místo toho však svým věznitelům utekla oknem auta zpátky na běloruské území a roztrhala svůj pas, aby deportaci znemožnila.

Následně byla obviněna z „extremismu“ a odsouzena k 11 rokům za mřížemi. Po jednom z pobytů na samotce, při kterém musela neustále chodit, aby neumrzla, byla nucena podstoupit operaci. Kvůli jejím následkům se Maryjino zdraví dodnes zhoršuje. Navíc nemůže kontaktovat svou rodinu ani přátelé.

V běloruských věznicích často končí obránci lidských práv, novináři, právníci umělci a další kritici režimu. Svoboda slova a právo na shromažďování jsou diktátorským režimem tvrdě potlačovány. Alexandr Lukašenko stojí v čele země už od roku 1994, v roce 2020 se chopil prezidentského úřadu již po šesté.

Postavíte se s námi za běloruskou disidentku?

je autorskou inscenací podle vězeňského deníku běloruského anarchisty Igora Oliněviče. Ten byl v roce 2011 odsouzen k osmi letům odnětí svobody. Stejně jako řada dalších anarchistických a antifašistických aktivistů v Rusku a Bělorusku se stal obětí státní moci, která má ve zvyku dělat z antiautoritářského hnutí odstrašující příklad, kdykoliv potřebuje umlčet občanskou společnost a demokratickou opozici. Ať už je to hromadným zatýkáním a mučením nebo ničením lidských osudů ve vykonstruovaných procesech.

Inscenace je rozkročena mezi dvěma světy. Mezi mučivou šedí života v Lukašenkově Bělorusku (a ještě více ubíjejícím bezčasím minské vazební věznice) a fiktivním světem plným hrdinských činů v boji dobra se zlem se zmítá podobně, jako Oliněvič sám – v noci “anarcho-partyzánem”, ve dne elektrotechnikem a hráčem LARPu. Ve svém deníku popisuje praktiky běloruského vězeňského systému, založené jednak na brutálním fyzickém násilí, ale také především na sofistikovaném psychickém nátlaku, nutícím vězně zpochybnit vlastní vůli i svědomí a ztratit důvěru v nejbližší přátele.

Igor Oliněvič byl v prosinci 2021 spolu s dalšími odbojáři Sergejem Romanovem, Dmitrym Dubovskym a Dmitrym Rezanovičem znovu odsouzen za terorismus ke dvaceti rokům vězení.