VÝSTAVA (v) PROSTORU

VÝSTAVA (v) PROSTORU (ARCHIVU) CED
 
„Na jedné straně stojí mnohost dějin, do nichž pluralita skupin vkládá své vzpomínky a svůj obraz sebe samých, na druhé straně jediné dějiny, do nichž historikové ukládají fakta vyvozená z mnohosti dějin. Avšak tato fakta jsou prázdné abstrakce, které pro nikoho nic neznamenají a na které si nikdo nevzpomíná, abstrakce očištěné od jakéhokoliv vztahu k identitě a vzpomínání.“
Jan Assmann
 
 „Umelecká seba-archivácia bola opísaná ako súbor praktík zaznamenávania umeleckých aktivít, často so zámerom kontrolovať ich recepciu. Zmocniť sa archivácie znamenalo pre umelcov narušiť prevahu inštitúcií diktujúcich povahu a spôsob etablovania sa v dějinných rozprávaniach a prebrať na seba rolu výskumníka. Sebe-archivácia sa objavuje primárne ako politická stratégia, pretože predstavuje zámerne opačný model inštitúcie a jej posväcujúcích  funkcií.“
Daniel Grúň
 
„Bílý, čistý, umělý, bez stínu – takový prostor je zasvěcený estetické technologii. Umělecká díla jsou tu rozvěšena, rozestavena či roztroušena za účelem studia. Jejich neposkvrněný povrch zůstává nedotčen časem a jeho vrtochy. Umění tu existuje v jakési výstavní věčnosti, který v sobě sice nese hodně „doby“ (pozdně moderní), ale žádný čas. Status galerie se díky této věčnosti proměňuje v jakési předpeklí; člověk musí být již mrtvý, aby tu mohl být. […] To, co se nám tu odhaluje, je ve své podstatě posvátná povaha galerijního prostoru.“
Biran O´Doherty

 
Výstava (v) prostoru představuje výstavu archivu Centra experimentálního divadla, jehož existence je se vznikem instituce bezprostředně spojena. Při snaze prezentovat uchované materiály jsme si kladli otázky týkající se samotného procesu: Co je archivováno? Jakým způsobem? Za jakým účelem? Jak se s archiváliemi pracuje a kdo k nim má přístup? Kdo určuje, co bude archivováno a jaký „příběh“ je tímto výběrem utvářen?

Politická a ideologická povaha archivu stála v centru naší pozornosti. Snahou výstavy proto bylo postihnout tezi, že archiv (stejně jako historie) není a ze své podstaty nemůže být pouhým neutrálním úložištěm artefaktů bezprostředně spjatých s danou historickou epochou. 

Abychom tuto tezi přenesli do prostoru, rozhodli jsme se jej rozdělit na dvě základní části: jeviště Sklepní scény definuje monumentální konstrukce bílého kvádru, který chce po vzoru galerijní „bílé kostky“ poskytnout zdánlivě neutrální, avšak obřadně působící výstavní plochu vhodnou pro prezentaci objektů s oficiální působností. Na tuto část navazuje instalace v katakombách, jež chce – v kontrastu k čisté prezentaci výše – nabídnout pohled do mnohosti archivních materiálů, z nichž se výstavní narativ vybírá.

kurátorská koncepce: Amálie Bulandrová, Aleš Kolařík
Výstavní architektura: Matěj Sýkora
Produkce: Vanda Košuličová
Technický manager: Karel Gregor &  pan Pavel
Grafika: Jaroslav Hencl
Sound design: Filip Ševčík
Light design: Tomáš Resler
Mistr Plotru: Svatopluk Máša
Namluvené texty: Magdalena Straková, Jan Kolařík
Zvláštní poděkování: Petr Oslzlý, Miroslav Oščatka