Na Světě knihy lidé pochopí, jak vážné to v Bělorusku je
Svět knihy je největší knižní a literární akce v Čechách. Letos se v termínu od 23. do 26. září uskuteční už šestadvacátý ročník, pohříchu už podruhé odložený. Loni jej zastavila pandemie nadobro, letos se z jara přesouvá do druhé poloviny září. „Filozofií festivalu je propojit všechny čtenáře a milovníky knih. Představíme mainstreamové bestsellery i artovou literaturu, nechceme dělat elitářský podnik, ale prezentovat skutečně vše, od kuchařek po eseje,“ říká Radovan Auer, ředitel Světa knihy.
Přesto bude letošní ročník v něčem jiný než předešlé akce. Poprvé vznikne speciální sekce Literatura jako hlas svobody, která se bude zabývat tématy, v nichž se literatura a kultura dotýkají lidských práv a demokracie. „Od Centra experimentálního divadla přišel impuls, abychom věnovali pozornost také běloruským umělcům a stavu demokracie v této zemi. Nám to přesně zapadlo do našich úvah, kdy vnitřně cítíme potřebu dát prostor debatě o lidských právech. V minulých letech jsme pravidelně hostili kupříkladu čínské disidenty, ale tentokrát chceme jít ještě o kus dál a vytvořit svébytnou ‚scénu‘, jež by se stavu svobody věnovala uceleně,“ doplňuje šumperský patriot a absolvent pražské FAMU, který je mimo jiné podepsán jako výkonný producent pod filmem Samotáři či pod marketingem projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury.
Jak konkrétně došlo k tomu, že se Bělorusko stalo vedle „hlavní země Francie“ programovým pilířem letošního Světa knihy?
Oslovil nás Petr Minařík z nakladatelství Větrné mlýny, které se dlouhodobě zaměřuje na tyto země. Věděl jsem, že se pohybuje okolo nezávislé běloruské ambasády, která vznikla pod patronací CED na Zelném trhu. A nám to v ten moment přesně zapadlo do našeho uvažování, kdy jsme chtěli lidskoprávní linku, z níž bychom udělali samostatnou sekci. Bělorusko je pro nás, Středoevropany, mimořádným mementem. Často si ani neuvědomujeme, jak blízko od našich hranic máme diktaturu, která je schopná skutečně mimořádných zvěrstev. Zároveň však ze scény nechceme dělat ryzí politikum. Představíme především svobodnou běloruskou kulturu a skutečně reprezentativní vzorek autorů – od literatury faktu, přes básníky až po satiriky.
Na koho se vy osobně těšíte nejvíc?
Předně, nechci si hrát na odborníka na běloruskou literaturu. Ona u nás není extrémně známá a z běloruštiny se ani příliš nepřekládá. V každém případě si nenechám ujít básníka a nakladatele Dmitrije Stroceva, nominovaného letos na Cenu Nadace Knihovny Václava Havla. Ale spíš se obecně těším na to, že dostanu velký přehled toho, co se v Bělorusku na poli umění i politiky vůbec děje. Věřím, že i s naší pomocí budeme toto téma dál držet živé a aktuální.
Podílíte se také na brněnské prezentaci běloruských autorů, která proběhne v pondělí 27. září a kam se běloruští umělci budou z Prahy přesouvat?
Ta už je záležitostí nezávislé běloruské ambasády. V každém případě by byla škoda nevyužít toho, že tu bude koncentrován velký počet špičkových běloruských autorů, a proto jsem rád, že z Prahy zavítají také do Brna a zvýší tak celkový dosah našich společných běloruských aktivit. To téma si pozornost zaslouží.
Mottem letošního ročníku festivalu Svět knihy je „Můj domov v jazyce“. Můžete to trochu rozvinout?
Chceme se zabývat identitou, protože ta se v dnešním světě jen obtížně definuje. Budeme se ptát, co vlastně je střední Evropa a jaký je vztah mezi spisovatelem a jazykem. Velký prostor bude věnován například Milanu Kunderovi, který začal psát v češtině, ale celosvětový věhlas získal jako francouzský autor. Pozvali jsme na debatu Jeana-Dominiqua Brierra, autora jeho biografie Život spisovatele. Benoît Duteurtre pro změnu poukáže na propojení Kunderovy literární tvorby s hudbou. Speciální pozornost si vyslouží ale také Polsko – jednak proto, že je to tradičně země plná osobností tvořících v zahraničí. A pak taky kvůli tomu, že k němu cítíme po loňském zrušeném hostování dluh.
Je Svět knihy dnes více veletrhem, nebo festivalem?
Začínali jsme jako veletrh, ale dnes už jsme spíše festivalem. Za čtyři dny nabídneme hostům šest až sedm stovek akcí, které se na různých scénách uskuteční. Besedy, autogramiády, rozhovory, panelové diskuse. Čtenáři tam jdou s tím, že potkají „lidi od knížek“, že si popovídají s autory i nakladateli nebo překladateli. Má to být svátek knih s festivalovou atmosférou. A vnímáme, že hlad čtenářů je letos velký.
Na jakou další novinku byste lidi pozval?
Jsem přesvědčený, že mimořádně zajímavá bude knižní noc, kterou chystáme na páteční večer. Inspirovali jsme se v zahraničí a rozhodli se mít otevřeno déle. Akce nebudou končit v sedm, ale až kolem desáté nebo jedenácté – součástí budou koncerty, slam poetry nebo i již zmíněný běloruský večer. Pro všechny, kdo dosud nebyli na Světě knihy, je právě pátek ideální odrazový můstek, jak se s celou akcí seznámit.
Vnímáte vy osobně nějaký současný literární fenomén či trend?
Kdybych to vztáhl na českou literaturu, vnímám, že stále větší prim hraje ženský prvek. Co se týče autorek i co se týče témat. Je to nejspíš spojeno s tím, že ženy víc čtou a hodně se řeší ženská otázka. Co se týče obecnějších trendů, nechám se rád překvapit. Poté, co se svět převrátil naruby covidem, vynořila se řada nových témat i úhlů pohledu. Dáme jim v rámci Světa knihy prostor. Sám jsem zvědavý, kam se svět (a Svět knihy) za ty dva roky posunul.