Jonáš Gruska: Katakomby ponúkajú možnosť oddeliť sa od pozemského sveta.
Jonáš Gruska je zvukový umělec, který se věnuje terénnímu nahrávání a experimentální hudbě se zaměřením na chaotické a polymetrické generativní kompozice, netradiční ladění a výzkum psychoakustických vlastností prostorů. Letos připravil kurátorskou koncepci jednorázového site-specific projektu Terénu s názvem Order of Sonic Chaos (18. 8. - 14. 9.), která vychází ze specifik katakomb Centra experimentálního divadla – čímž navazuje na projekt Spooky Butt pod kurátorskou záštitou Šimona Kadlčáka a Daniela Hüttlera, který se odehrál minulý rok. Interdisciplinární program se skládá ze tří částí, které autorsky připravují lokální i zahraniční umělecké osobnosti a kolektivy. Každá z nich nabídne dočasnou audiovizuální instalaci, hudební performance, setkání s autory a autorkami a komentované prohlídky. S Jonášem jsme v rozhovoru hovořili nejen o koncepci celého projektu a o jeho jednotlivých dílech, ale také o jeho tvorbě, o filosofii zvuku a o náboženských rituálech.
Začnu obecnější otázkou: vnímáš ve své práci rozdíl mezi zvukem a hudbou? Případně kdy a v jakých kontextech?
Sú to pre mňa dva silne prepojené svety. Moja hudba často pracuje so zvukmi, ktoré by bežný poslucháč nepovažoval za hudobné. Viem nájsť hudobné potešenie v posluchu terénnych nahrávok — mám to asi dosť posunuté. Ale tiež verím, že je to niečo, čo sa človek môže naučiť — respektíve sa to naň samé nalepí, keď sa uvolní.
Ty sám pracuješ s terénními nahrávkami, které přetváříš v hudební skladby. Není z části terénní nahrávaní i dokumentární činností, určité mapování prostoru?
Určite áno. Tako ako pri fotografii, tak aj fonografia môže byť umelecká, dokumentárna alebo niečo medzi tým. Preto veľa svojich nahrávok nechávam surových, needitovaných. Treba zachovať rytmus všetkých zvukov a ich následnosť, možno budú tieto dáta vedecky zaujímavé v budúcnosti (najmä teda pri zvukoch prírody). Strih alebo efekty môžu zničiť dôležité detaily. Nahrávky však teeda používam aj upravované, vo svojej hudbe — jedná sa najmä o akuzmatické použitie, orezané od originálneho kontextu.
Třídílný výstavní projekt Order of Sonic Chaos bude instalován ve specifickém prostoru katakomb. Jakým způsobem v rámci kurátorské koncepce mapuješ prostor katakomb?
Katakomby ponúkajú možnosť oddeliť sa od pozemského sveta. Je to skvelý priestor na vytvorenie nového, oddeleného priestoru, ktorý nás pocitovo strhne do novej dimenzie. Preto ma okamžite napadla možnosť vytvoriť výstavu zahŕňajúcu umelcov/kyňe pracujúcich s koncepciou paralelných realít, stavania chrámov a experimentovania.
První blok OOSCH výstavní série Order of Sonic Chaos zkoumá prvotní zvuk v rámci rituálů a šamanismu. Mohl bys tematiku více popsat? Jak v tomto kontextu vnímáš zvuk?
OOSCH je projekt, ktorý existuje už cca 7 rokov. Od začiatku bol o experimentálnej práci so zvukom ako rituálnym nástrojom, vytváraní vlastného náboženstva postaveného na zvukových princípoch namiesto komunikácie pomocou jazyka. Chce komunikovať / pomáhať pomocou špecifických zvukových nástrojov a rituálov, ktoré možno vnímať ako paralely náboženských konceptov čo už poznáme — sakrálne objekty, omše, ceremónie.
Náboženské praktiky jsou historicky intenzivně propojeny se zvuky — zvuk je médium, které je lidem blízké, je zde silně přítomná emocionální rovina. V čem spočívá, nejen v kontextu náboženských rituálů, síla zvuku?
Jedna z mojich teórii je postavená na pozorovaní, že zvuk je akosi “hlbšie” napojený v mozgu. Často počuť o tom, že hudba niekomu vyvolala zimomriavky — o obrazoch to počuť menej. Evolučne sa cicavcom vyvinuli uši tak, že ich nemôžu lahko zavrieť. Slúžia na ochranu pred predátormi v noci, kedy im oči neslúžia. Možnosť začuť praskajúcu vetvičku a mať túto reakciu dobre naprogramovanú v mozgu bolo evolučnou výhodou. Možno práve to spôsobilo, že na nás hudba tak silne pôsobí. Akoby sa nás až dotýkala, len na diaľku.
Mohl bys přiblížit další bloky? Jaká je mezi nimi návaznost?
Všetky tri projekty majú spoločnú túžbu vytvárať nové, koheretne estetické a konceptuálne podanie vyššie popísaných tém. MSHR, multižánrové duo z USA už dlhé roky pracuje s veľmi unikátnou audiovizuálnou estetikou inšpirovanou máyskimi maľbami, ufológiou ale aj dizajnom mikročipov alebo prírodnými štruktúrami. Majú veľa skúseností s vytváráním dočasných chrámov a nových hudobných nástrojov. EJTECH sú zas maďarsko-mexické duo, ktoré ma očarilo svojími minimalistickými, ale technologicky prepracovanými konceptami. Pracujú s teplocitlivými materiálmi, magnetizmom, vytváraním vlastných reproduktorov z textílii a algoritmickou kompozíciou. Myslím, že všetky tri bloky spolu harmonizujú vo svojom vycibrenom prístupe k zvukovému médiu a citlivej komunikácii s poslucháčom/diváčkou.
Více o projektu Order of Sonic Chaos: https://jasuteren.cz/program/order-of-sonic-chaos
Více o Jonášovi a jeho tvorbě: http://jonasgru.sk/
Rozhovor vedla Helena Todorová.