Centrum experimentálního divadla zahájilo 32. sezonu, první pod vedením nového ředitele MgA. Jana Búrika.

Novým uměleckým vedením HaDivadla bude od sezóny 2025/2026 trojice mladých tvůrců Jan Doležel, Justina Grecová a Jana Vaverková  

Rozhovor dramaturgyně Anny Prstkové s režisérkou Júlií Rázusovou, autorek divadelní adaptace prózy Nastassji Martin Věřit v šelmy, jejíž premiéra se v HaDivadle uskutečnila začátkem května.

Tisková zpráva ředitele CED Miroslava Oščatky k ukončení jeho mandátu.

Rozhovor s Mari a Iljou, účastníky dramaťáku Divadelní třída CED, který již druhým rokem organizuje HaDivadlo.

V pátek 8. března proběhla v Divadle Husa na provázku na provázek.sále premiéra inscenace Reality (režie Petr Erbes, Boris Jedinák). Adam Milka, mladý herec a začínající režisér, dramaturg byl součástí inscenačního týmu jako asistent režie. Text pomyslně rozdělený na dvě poloviny přináší rozhovor s Adamem reflektujícím zkušenost spolupráce s provázkovským souborem a režijně-dramaturgickým duem a tři rozhovory s diváky po třetí repríze inscenace.

Rozhovor dramaturga Mila Jurániho s multižánrovým tvůrcem Jankem Růžičkou, vystupujícím pod pseudonymem JQr, jehož autorská inscenace Queer Runner (labyrint citu / ráj mysli), má v HaDivadle premiéru právě dnes.

Centrum experimentálního divadla pořádá 28. února debatu o české společnosti a podobách kolektivní odolnosti.

Leden byl pro HaDivadlo měsícem oslav dvaceti let od jeho přesunu z Kabinetu múz do prostor bývalého kina v Alfa pasáži. Výročí svého působení v tomto funkcionalistickém paláci připomnělo hned několika speciálními událostmi, které se pojily přímo k prostoru pasáže i k dosavadní tvorbě HaDivadla v ní.

Provázkovské Studio 60+ završilo své roční působení autorskou inscenací Napečeno mám.

V prosinci proběhla poslední událost projektu Prostor pro spor, na kterém v průběhu podzimu spolupracoval Terén, Nesehnutí a Ústav politologie FF UK. 

Ve středu 6. 12. se u příležitosti dvacátého pátého výročí Divadla U stolu, jehož založení inicioval divadelní umělec František Derfler coby komorní scénu zaměřenou zejména na inscenace literárních předloh a básnických kompozic, uskuteční vzpomínkový večer s názvem Blues U stolu. Různé kontexty Derflerovy tvorby i samotného divadla v rozhovoru připomíná manažerka Centra experimentálního divadla Vanda Košuličová, která v DUSu dříve pracovala a s Františkem Derflerem ji pojil nejen pracovní, ale i přátelský vztah.

Rozhovor s Magdalenou Kuntovou a Jáchymem Sůrou, novými posilami hereckého souboru HaDivadla, nejen o zkoušení inscenace Jenom konec světa, první premiéry Sezony 49: Konec iluzí.

Host Masterclasses je koncipovaný jako série přednášek, ve kterých výrazné osobnosti kulturního života hovoří o tom, co dělají. Jak cyklus vznikal, pro koho je určen či na jaké setkání se do konce roku ještě můžeme těšit přibližuje šéfredaktor měsíčníku Host Jan Němec. 

Výzkumné laboratoře CED_OBSERVER jsou součástí činnosti redakce časopisu CEDIT již od roku 2020. Stáž v této fázi prochází vnitřní revizí, kdy na místo redaktorky CEDITu Barbory Lišky nastupují v pozici vedoucích lektorek Viktória Citráková a Kamila Hrnčířová. Obě jsou aktivní tvůrkyně na poli divadla a performance, proto jejich ambicí bude prohloubit performativně-edukativní rozměr, který stáž nabízí. Ohlédnutí za proměnami jednotlivých běhů stáže přináší rozhovor s jeho spoluzakladatelkou a „duchovní matkou“, teatroložkou Barborou Liškou.

Co všechno je třeba stihnout na jeden nádech?

Dramaturgická a produkční platforma Terén připravila další projekt ze série Nové sady. Tentokrát se jedná o sérii workshopů ústící v performativní výstup, v rámci kterého dojde k propojení neherců, profesionálních performerů a akvabel. Projekt Na jeden nádech v režii interdisciplinárních umělkyň Šárky Zahálkové a Elišky Říhové oživí bazén v areálu TJ TESLA na Lesné.

Ivan Buraj, umělecký šéf HaDivadla, se ve svém textu ohlíží za cestou k formování principů tzv. otevřené dramaturgie. Jakým způsobem do tvůrčího procesu utváření nové sezony přivést inspirativní osobnosti vně kolektivu divadla i jeho diváky?
 

Umělecké uskupení Pulsar uvede 8. září 2023 v rámci Divadelního festivalu Kutná Hora premiéru tanečně-divadelní události Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče. Realizací tohoto angažovaného česko-běloruského projektu, který vzniká na základě textu běloruské dramatičky píšící pod pseudonymem noname67, tvůrci vyzívají k dialogu a solidaritě. Jak probíhaly přípravy projektu Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče? Je možné prostřednictvím tance přiblížit osobní traumatickou zkušenost s potlačenými protesty a následnou likvidací kulturního života v Bělorusku? A jak probíhala spolupráce s Ambasádou nezávislé běloruské kultury při Centru experimentálního divadla? To a mnoho dalšího přibližují dramaturgyně a režisérka Tereza Krčálová a kurátor a producent Honza Malík z uskupení Pulsar.

Ve spolupráci s Museo Universitario del Chopo, uměleckou organizací Mexické národní autonomní univerzity (UNAM), a s organizací Alas y Raíces, programem Coordinación Nacional de Desarrollo Cultural Infantil (CNDCI) / Secretaría de Cultura del Gobierno de México), bude moci mexické publikum již teď v září zhlédnout čtyři české performativní projekty. Tři z nich jsou dílem naší dramaturgické a produkční platformy Terén. Uvedení v hlavním městě Ciudad de México je součástí projektu PerformCzech Links out, prezentace českých scénických umění v Mexiku, a PerformCzech Skills, vzdělávací akce v Mexiku, které s podporou Národního plánu obnovy organizuje Institut umění – Divadelní ústav. V následujícím průvodním textu na vyzvání vysílající dvojice produkčních platforem (MOTUS - Alfred ve dvoře a Terén - pole performativního umění) divadelní kritička Barbora Etlíková přibližuje tato díla tamním divákům a zasazuje je do kontextu české performativní tvorby.

Pocit bezpečí, domova a důstojnosti. Základní lidské potřeby, nebo luxus určený jen pro někoho? Jistoty týkající se toho, zda a jak bydlíme, se dnes stávají nedostatkovým zbožím, předmětem tržních spekulací, korupčních skandálů a antisociální politiky. Problémy s naplňováním základních potřeb skrze bydlení se už dávno netýkají jen těch nejzranitelnějších osob zcela bez domova. Spojují lidi všech generací, zatímco necitlivé pokusy o jejich řešení, opomíjející hluboce existenciální rozměr fenoménu bydlení, společnost často dále rozdělují.

V obou předchozích letních obdobích otevřela platforma performativního umění Terén veřejnosti podzemní prostory katakomb na Zelném trhu, někdejší Galerii Katakomby. Poprvé v roce 2021 s trojdílnou sérií výstav Spooky Butt, kurátorovanou česko/mexicko-rakouskou dvojicí Šimonem Kadlčákem a Danielem Hüttlerem. O rok později nabídly katakomby úkryt před horkým letním počasím díky projektu Order of Sonic Chaos, kurátorsky zaštítěným Jonášem Gruskou. Ohlédnutí za tímto specifickým programem narušujícím klasické letní „divadelní prázdniny“ snad zavane kousek příjemného chládku linoucího se z katakomb až k vám.

S koncem sezony 2022/23 z HaDivadla po devíti letech odchází výrazná členka souboru Táňa Malíková. Absolventka ostravské konzervatoře a činoherního herectví na JAMU nastoupila do angažmá ve scéně progresivní dramaturgie hned po škole a dosud zde účinkovala téměř ve třiceti inscenacích. Jak na takřka dekádu strávenou v HaDivadle vzpomíná? Co si odsud odnáší a jaké jsou její nejbližší plány? K našemu rozhovoru jsme se na konci června sešly shodou okolností ve stejný den, kdy Táňa svůj odchod stvrdila oficiálním podpisem.

Jaká byla uplynulá sezona 2022/2023 v Centru experimentálního divadla v Brně? Je CED místem setkávání? A před jakými výzvami stojí? Nad tím se v následující reflexi zamýšlí ředitel CEDu Miroslav Oščatka.
 

Dům kultury a … je společnou každoroční mezioborovou událostí HaDivadla a platformy Terén. K sestavení zpravidla jednodenního či dvoudenního programu jsou přizváni kurátoři, jejichž těžiště působnosti je mimo divadlo. Na letošním ročníku spolupracovali Ivan Buraj a Matyáš Dlab s lektory Adamem Čajkou z organizace NaZemi a Evou Dittingerovou. Třetí celodenní událost s názvem Dům kultury a konců nabídne prostor pro sdílení zkušeností, pocitů a názorů i scénickou, zvukovou, výtvarnou a diskusní reflexi toho, čím mohou být konce.

Natallia Skarynka je divadelní vědkyně, dramaturgyně a divadelní publicistka. Ve svém diplomovém výzkumu, který aktuálně dokončuje na Katedře divadelních a filmových studií UPOL, se zabývá dramaturgií běloruské nezávislé divadelní skupiny Kupalaucy. S Centrem experimentálního divadla spolupracuje již poněkolikáté – vzhledem ke skutečnosti, že pochází z Maladzečna v Bělorusku, působila externě zejména v rámci aktivit Ambasády nezávislé běloruské kultury. Aktuálně se pak jako asistentka dramaturgie podílí na nedávno premiérované inscenaci HRDINKY Divadla Husa na provázku v režii běloruské umělkyně Paliny Dabravolskaje.

Terén na podzim minulého roku uvedl premiéru Návštěvy, divadelní inscenace pro děti, jejich rodiče a všechny, kdo rádi chodí na návštěvu. Jak může takový program pro děti na repertoáru Terénu vypadat? Jaký je příběh vzniku Návštěvy z perspektivy tvůrců Veroniky Vlkové a Roberta Smolíka? A co si o ní myslí dětští diváci?

Klub mladých diváků Brno pomáhá už čtvrtou sezonu zejména středoškolským studentům orientovat se (nejen) v brněnské divadelní nabídce a rozvíjet tak jejich zájem o divadlo. Svou činnost zahájil v roce 2019 a aktuálně má několik set členů. Kromě zvýhodněných vstupů na vybraná představení z dvacítky zapojených divadel jim nabízí také řadu doprovodného programu jako prostor pro setkávání i prohlubování povědomí o tématech s divadlem spojených.

Aleš Kolařík je historik divadla a vedoucí Knihovny a archivu Centra experimentálního divadla.  Ve své teatrologické činnosti se věnuje zejména tvorbě dramatika Františka Langera a poloprofesionálnímu a ochotnickému divadlu v Brně za doby protektorátu.

Zájem o divadelní historii a způsoby, jakými je divadelní paměť uchovávána a dále zprostředkovávána, se potkává i v Alešově činnosti v CEDu. A právě tu představuje v následujícím rozhovoru.

Spoluautor a režisér dokumentární divadelní inscenace Než skončí válka / До кінця війни Max Nowotarski pochází ze středoukrajinské Vinnyci, v České republice ale žije již od roku 2017.

V rozhovoru s ředitelem Centra experimentálního divadla Miroslavem Oščatkou, se kterým aktuálně dramaturgicky připravil mezinárodní diskusi Neviditelná Ukrajina, přibližuje své zkušenosti s válečným konfliktem na Ukrajině, kulturu této země i budoucí divadelní plány.

Na jaře otevře laboratoř CED_OBSERVER 06: vibrating ruins téma ruiny, zapomenutých a opuštěných prostorů a meziprostorů, které částečně svou funkci pozbyly, částečně proměnily. Jaký je potenciál a jaký je původ takových míst ve veřejném prostoru?

Laboratoří provede interdisciplinární umělkyně Katarína Marková a společně s ní dramaturg, teoretik zkoumají průniky divadla a ekologie, Milo Juráni. 

Rozhovor s Jakubem Štrbou, který se jako asistent režie podílel na vzniku inscenace Humanismus 2022, první premiéry letošní Sezony 48: Blízkost v HaDivadle.

Co obnáší pozice asistentky režie, jak probíhala spolupráce v Divadle Husa na provázku na inscenaci Pozdravuju a líbám vás všecki, a co vše může zahrnovat tvůrčí inscenační proces přibližuje Eliška Houserová v následujícím rozhovoru.

Reflexe experimentálního průzkumu diváckých zážitků, který probíhal v HaDivadle v období leden–květen 2022.

Ohlédnutí za rokem 2022 v CED: rozhovor s ředitelem Centra experimentálního divadla Miroslavem Oščatkou.

Carolina Arandia is an Argentinian dancer, teacher and choreographer based in Prague. She graduated in Object Theatre, Interactivity and New Media at the National University of Art of Argentina (2019). Carolina began researching and developing her performances in 2015. In her various works ('LOMO', 'Ósea', 'What lies beside the haters', '#followforfollow', 'IT') through dance and choreography she explores diverse ways of being in relation to the context of today's society. Her interest lies in time and the ways in which it is inhabited. On November 15, 2022, she will present her latest dance work, a hypnotic and meditative experience, Aurora.

20. října začíná nový běh tvůrčí laboratoře pro studující středních a vysokých škol CED_OBSERVER 05: clownpost symbiosis, který tentokrát proběhne ve spolupráci s kolektivem tYhle, jehož členem je průvodce laboratoře Florent Golfier. Skupina osmi studujících z různých středních a vysokých škol nejen z Brna se budou po dobu čtyř dvoudenních setkání věnovat tématu nabourávání čistě jen antropocentrické perspektivy života a strategiím pěstování empatie s jinými než lidskými organismy. A to vše z úhlu pohledu, že absurdita, nehoda či klopýtnutí mohou přinést neočekávaně podnětný tvůrčí materiál. Celou laboratoř završí intervence do veřejného prostoru, participativní debata pro veřejnost a koncert.

Celoživotní zájem o divadlo, ale i vzdělávání, Terezu přivedl na Katedru výchovné dramatiky na DAMU. A po absolvování do Brna, kde se mimo jiné dala do spolupráce s HaDivadlem. Má za sebou už řadu lektorských zkušeností a přes vedení rozličných skupin se nejvíce zhlédla v divadelním lektorství, které umí propojovat svět divadla a diváků, bořit hranice.

Už mnoho desítek let klepe celý svět zcela samozřejmě na dveře našich domovů, nepředstavitelně velký, nepřehledný, ve svém celku jen těžko oslovitelný. Přešlapuje na zápraží a klade otázky tak složité, že mu na ně jako jednotlivci stěží dovedeme odpovědět. Během několika uplynulých měsíců přitom jeho klepání zesílilo a změnilo se v hromobití. Události blízké i vzdálené nejenže lomcují představami, pomocí nichž jsme se ke světu dosud vztahovali, ale překračují i zdánlivě nedotknutelné prahy našich osobních jistot.

Jonáš Gruska je zvukový umělec, který se věnuje terénnímu nahrávání a experimentální hudbě se zaměřením na chaotické a polymetrické generativní kompozice, netradiční ladění a výzkum psychoakustických vlastností prostorů. Letos připravil kurátorskou koncepci jednorázového site-specific projektu Terénu s názvem Order of Sonic Chaos (18. 8. - 14. 9.), která vychází ze specifik katakomb Centra experimentálního divadla – čímž navazuje na projekt Spooky Butt pod kurátorskou záštitou Šimona Kadlčáka a Daniela Hüttlera, který se odehrál minulý rok. Interdisciplinární program se skládá ze tří částí, které autorsky připravují lokální i zahraniční umělecké osobnosti a kolektivy. Každá z nich nabídne dočasnou audiovizuální instalaci, hudební performance, setkání s autory a autorkami a komentované prohlídky. S Jonášem jsme v rozhovoru hovořili nejen o koncepci celého projektu a o jeho jednotlivých dílech, ale také o jeho tvorbě, o filosofii zvuku a o náboženských rituálech.

Letošního ročník festivalu Divadelní svět Brno nabídl kromě inscenací hlavní programové linky rovněž řadu doprovodného programu v podobě koncertů, prohlídek divadelního zákulisí, interaktivních procházek a také debat. Jednou z nich byl v pořadí již pátý kulatý stůl Knihovny a archivu CED, tentokrát na téma (ne)možnosti divadelní kritiky. Jaký je aktuální stav české divadelní kritiky? Co by mělo být jejím úkolem a s jakými výzvami se potýká?

Ve dnech 8. - 10. dubna 2022 proběhlo zahájení programu INTERMEZZO v GAMPA – Galerii města Pardubic, na němž se kurátorsky podíleli i umělecký šéf a dramaturg platformy Terén Matyáš Dlab a Lukáš Jiřička. Společně s GAMPOU připravili koncepci spočívající ve slučování jednotlivých vrstev programu, který plánují nadále rozvíjet. O mezioborové a meziinstitucionální spolupráci obecně, stejně jako o specificích konkrétního kurátorského přístupu v galerii GAMPA, hovořili s Kristýnou Businskou.  

Jedna z nejvýznamnějších tuzemských divadelních událostí – festival Divadelní Flora – se po třech letech konala v tradičním květnovém termínu. Flora s mottem NEW WORLD 2.022 otevřela otázku, kam má směřovat kulturní instituce ve světle návratu z pandemie a hrozeb souvisejících s krizí klimatickou. Toto téma se stalo hlavní festivalovou linkou i prostřednictvím profilu Ivana Buraje a fokusu na nerůstové směřování HaDivadla.

Tereza Volánková, Dominik Teleky, Dalibor Buš a hudebník Martin Konvička, čtveřice provázkovské improterapie, osvětluje, proč se „improvizace“ nerýmuje s „nazkoušet“, jaká síla spočívá v naladění na druhého a kde během večera promlouvá kolektivní vědomí.

U příležitosti letošních oslav Dne nezávislého Běloruska, tedy 25. března, uvedlo Centrum experimentálního divadla dokumentární představení Hranice. Co chtějí? Co chceme?, po kterém následovala diskuse na téma „hranice“. Kromě aktérů a aktérek představení se ji zúčastnili reportérka Ivana Svobodová a politolog Aliaksei Kazharski, moderovala reportérka Jana Ustohalová.  Co přesně se slaví 25. března? Na základě jakých materiálů vzniklo uvedené dokumentární představení a co je jeho hlavním cílem? Jaká je aktuální situace na bělorusko-polských hranicích a jaké aktivity plánuje Ambasáda nezávislé běloruské kultury v ČR? Na tyto otázky odpovídal David Zelinka a Sjarhej Smatryčenka.

Kristýna Boháčová a Marie Klemensová, knižní redaktorka a pedagožka v lesní školce. Od letošní sezony ale také lektorky Divadla Husa na provázku. Co pro ně znamená divadelní lektorství? Z jakého prostředí na Provázek přišly? Jakými formáty doprovodného programu reflektují témata provázkovských inscenací?

Tajemně ambivalentní, vášnivě soustředěná. Ivana Hloužková, jedna z opor provázkovského souboru, získala v roce 2021 Cenu města Brna v oblasti „dramatická umění“. Zcela oprávněně. V rozhovoru na moment vystoupila ze svých rolí a ukazuje, že hraniční situace  – laskavost i zlost, samota i opera – jsou silami, které ji pohání.

Lora Krasteva is an artist and cultural producer. She is currently on a residency in Teren, which will result in the BECOMING CZECH gathering on 21st and 22nd of March. This project is one of the many cross-border presentations of performance art under the Perform Europe initiative. It will explore the relationship of first-generation migrants in Brno to the ideas of national identity, belonging, and the broader issues of migration. 

Ústav racionalizace ve stavebnictví. Přesně z tohoto místa přišel na konci 80. let Ondřej Hrab, aby se stal manažerem HaDivadla. Ano, muž, kterého dnes každý fanoušek divadla zná jako šéfa pražské Archy, má k Brnu skutečně úzký vztah. Proč? Jak se před lety stal tak zvláštní „přestup“ a proč teď plánuje ukončit zajeté fungování Archy a přetavit ji do něčeho jiného? Přečtěte si inspirativní myšlenky muže, který se mezi jevištěm a hledištěm pohybuje skoro celý život. 

„Já jsem dlouho předtím, než jsem do HaDivadla skutečně napevno nastoupil, dělal jejich pražského agenta, ambasadora, který hledal místa, kde bude soubor účinkovat. Ve zmíněném ústavu nějakou shodou okolností zapomněli na to, že sociologie je buržoazní pavěda, a zůstalo tam sociologické oddělení. To bylo kádrově neperspektivní místo, a proto tam pracovala skvělá parta opozičních intelektuálů. Já jsem měl to štěstí, že jsem se mezi ně dostal. Měl jsem vlastní stůl, na něm telefon, a tak jsem se vedle své práce mohl starat o pražská představení HaDivadla,“ vzpomíná na počátek 80. let Ondřej Hrab. Asi dva roky měl za cíl stát se plnohodnotným zaměstnancem divadla, ale povedlo se to až v roce 1985, kdy se soubor stěhoval z Prostějova do Brna.

Andrijana Trpković provede stáží CED_OBSERVER 04: Pohled divadelnice na digitální technologie

„Jenže svět se pořád točí, a kdo jiný než umělci*kyně nebo vědci*kyně by měli vnímat a aktivně reagovat? K tomu ale potřebují čas a prostor riskovat.“ Výtvarnice a scénografka Andrijana Trpković připravila jarní běh stáže CED_OBSERVER na téma Vrstvení těla: Tělesnost v digitální kultuře. Tato teoreticko-praktická laboratoř je již počtvrté otevřena studujícím všech vysokoškolských oborů i středních škol. Tentokrát se budou společně zabývat tím, jak ovlivňují digitální technologie tělesnost člověka a jaké jsou praktické možnosti digitální kultury. Téma ohledají jak teoreticky s českými i zahraničními hosty, tak i tvorbou společného performativního projektu.

Jaký je potenciál a jaká jsou rizika digitálních technologií ve vztahu k divadlu? A jaké výzvy digitální kultura divadlu klade? Andrijana Trpković se představuje.

„Humor, pane, to je vážná věc.“ Rozhovor s Miroslavem Bambuškem, režisérem a autorem scénáře k inscenaci Woyzeck podle slavného fragmentu Georga Büchnera. Woyzeck se v HaDivadle úspěšně uvádí od března 2019, kdy vznikl v rámci Sezony 44: Práce. V aktuální „nerůstové“ sezoně HaDivadla čeká Woyzka další z tzv. Tvůrčích intervencí, tedy zásahů do již hotových inscenací z repertoáru rozšiřujícími a netypickými formami. Jak o titulní postavě a kontextech díla smýšlí nejen divadelní, ale i filmový režisér (jenž svůj nový, příbuzný snímek Lidi krve osobně uvede během intervenčního týdne v Univerzitním kině Scala)? Představení spolupracujících tvůrců a jejich témat v širších souvislostech právě umožňuje aktuální sezona HaDivadla, a program k Woyzkovi tak nabídne i koncertní večer v pojetí experimentálního hudebníka Tomáše Vtípila a kolegů z inscenace.

Poslední měsíce nejsou pro divadla jednoduché. Přináší spoustu omezení a také strach lidí se setkávat. Na druhou stranu ale každé lidské setkání působí jako živá voda a kontakt s důležitými tématy z nás dělá společnost jako takovou. Přesně o to se snaží jednotlivé scény Centra experimentálního divadla, které za dodržení maximálních bezpečnostních opatření stále hrají a i v nejbližších týdnech přinášejí spoustu lákadel. Vyberte si z tipů vůdčích osobností jednotlivých divadel pro sebe to pravé.

Tohle měl být původně rozhovor o tom, do jaké míry roste v souvislosti s covidem agresivita lidí na sociálních sítích. Josef Šlerka je pro to skvělý respondent, má vystudovanou estetiku a informační vědu a zabývá se analýzami dat nejen ze sociálních sítí. Nakonec je to celé trochu jinak. Vítejte u rozhovoru, který se kromě autorů nejapných a leckdy útočných komentářů na sítích věnuje i těm, kdo je hodnotí.

Poslední období přineslo Centru experimentálního divadla v Brně nebývalou záplavu nominací a cen. Jen malé připomenutí: Thálie pro Jána Sedala za celoživotní mistrovství v oboru alternativní divadlo. Cena Divadelních novin za nejlepší inscenaci sezony v kategorii Činohra pro představení Maloměšťáci uváděné v HaDivadle; Cena divadelní kritiky za hudbu pro Tomáše Vtípila, HaDivadlo a představení Woyzeck; nominace pro Simonu Zmrzlou (nejlepší ženský herecký výkon) a Jana Kolaříka (nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli) z Divadla Husa na provázku v rámci Českého lva; nominace na Talent roku pro Marka Kristiána Hochmana z HaDivadla v Cenách divadelní kritiky. Loňský rok byl však pohříchu ve znamení pandemie, a proto se mnoho ocenění vůbec neudělovalo. Typicky právě Thálie, kde se vyhlašovaly pouze ceny za celoživotní mistrovství v jednotlivých oborech a ceny mimořádné. I to byl důvod, proč jsme se spojili s prezidentem pořádající Herecké asociace, režisérem Ondřejem Kepkou, a zeptali se ho na to, jak divadlo funguje v dnešních prazvláštních časech.

Vyjet ven, vyzkoušet si něco nového, ocitnout se v novém prostředí, které v lecčems funguje jinak, než jak to známe u nás. Pro posun v životě to potřebujeme všichni. A pro posun ve své tvorbě to potřebují i umělci. Právě proto se Terén, jedna ze scén Centra experimentálního divadla, ucházela o projekt Kreativní Evropy Perform Europe. A v obrovské konkurenci uspěla. Tvůrce teď čekají výjezdy do Berlína a rumunské Kluže a poznávání toho, jak různě může experimentální umění vypadat.

Oblak cigaretového kouře, dvojka červeného, divadelní kuchyňka. Všude okolo bedýnky, dráty, osvětlovací technika, hrnky od kafe. Dva mladí kluci už začínají tahat věci na scénu HaDivadla, kde se odehraje třetí repríza autorského scénického klamu Po celou dobu představení probíhá představení v režii Jiřího Austerlitze, který zkoumá radikální nahodilost. A Miroslav Ukul Kumhala bude v roli inspicienta znovu u toho. Jako pokaždé za posledních třiatřicet let, které v divadle a s divadlem tráví. Od roku 1989, kdy ho do divadla přizval legendární Arnošt Goldflam a řekl mu: „Ukule, ty tady budeš nejenom svítit, ale občas taky hrát nějakou tu čurdu,“ tu svítí, hraje, bafá, přespává, píše na Facebook a každý den se stará o to, aby režisér mohl řešit jen dílo samotné – a ne věci okolo.

Financování kultury a jejích institucí je téma, které umí vyvolat debatu na dlouhé hodiny. Co všechno znamená z pohledu města financování divadel, vysvětluje v rozhovoru primátorka Brna Markéta Vaňková. 

Ví se, že do Brna se jezdí do barů a do kaváren. Ví se také, že je tu unikátní funkcionalistická vila Tugendhat a dá se tu udělat podivná selfie s ještě podivnějším černým objektem uprostřed náměstí Svobody. Tušíme, jak vidí Brno obyvatelé města, studenti či turisti. Ale jak vidí Brno ti, kteří tu žijí, jen zůstávají tak trochu v ústraní velkých a dobře známých příběhů třistatisícového města? Subkulturní komunity, národnostní či etnické menšiny, zdravotně postižení či lidé bez domova?

Schválně, zkuste sáhnout do paměti. Kdy jste se prvně potkali s divadlem? A v jaké formě? Dost pravděpodobně to bylo některé z hromadných školních představení, na které musel člověk přijít „patřičně“ oblečený. A dost možná se vám odehrávala před očima jedna z osvědčených klasik. Nic proti tomu, ale v HaDivadle, jedné ze scén Centra experimentálního divadla, si už někdy před čtyřmi lety řekli, že láska k divadlu by se možná ještě lépe budovala jinak. A tak založili Klub mladých diváků Brno, jehož program se naplno rozběhl teď na podzim v době uvolňujících se covidových opatření. Studenti si díky němu můžou na vlastní kůži osahat, jak barevné může prostředí divadel být, a že můžou lásku k němu sdílet s mnoha dalšími lidmi.

„Brno je nepochybně velmi kulturní město. A peníze, které dává na kulturu, jsou na městě vidět. Na relativně malém prostoru se děje ohromná spousta věcí – ať už na poli hudby, výtvarného umění nebo divadla. Koncentrace kvality na ploše území je z mého pohledu nevídaná i v evropském prostoru,“ říká ředitel Centra experimentálního divadla Miroslav Oščatka. Byl by rád, kdyby se vnímání moravské metropole do budoucna posouvalo od prezentace barů, kaváren a restaurací také směrem ke kultuře a umění. „Lidé už dnes vědí, že se tu dobře napijí. Za ještě důležitější ale považuji to, co tu zažijí.“

Jáchyma Topola není třeba dlouze představovat. Syn spisovatele a dramatika Josefa Topola, vnuk básníka a kritika Karla Schulze, bratr (bohužel už zesnulého) hudebníka, textaře a kapelníka Psích vojáků Filipa Topola se už čtyřicet let řadí mezi největší osobnosti české kulturní scény. Nejprve jako velká persona českého disentu a samizdatové scény, později jako fantastický literát ověnčený řadou cen, dnes především jako šéfdramaturg Knihovny Václava Havla. Už nenosí dlouhé vlasy, ale má na krátko střižený a decentně prošedivělý účes. Z každé jeho věty slyšíte schopnost provazovat slova a z každé jeho myšlenky mimořádný rozhled.

Zaostřeno na Bělorusko. Projekt Ambasády nezávislé běloruské kultury, díky kterému se na Světě knihy v průběhu několika dní představila řada zástupců běloruské kultury, aby mluvili o tom, jaké právě teď panují poměry v Lukašenkovým režimem svázané zemi. Že nemají nic společného se standardní demokracií, ukazuje mimo jiné příběh básníka Dmitrije Stroceva. Stejně jako jiné ho režim před několika měsíci v podstatě unesl z ulice, uvěznil a na svobodu se dostal až po intervenci rodiny a vlivných přátel. Přesto chce pořád v zemi zůstat a o poměrech mluvit.

To, co se právě odehrává jen tisíc kilometrů severovýchodně od České republiky, je z pohledu našince neuvěřitelné. Šílené. V Bělorusku už více než rok válčí demokratická opozice s režimem Alexandra Lukašenka. Mužem, který už od roku 1994 vládne v této téměř desetimilionové zemi těžkou rukou a postupně a stále razantněji ji přimyká k Rusku. Loni v srpnu byl pošesté „zvolen“ prezidentem. Ve volbách, které celý demokratický svět označil za zmanipulované. A když se v Minsku rozjela vlna protestů, zaúřadoval po svém. Tedy brutální silou a bez jakýchkoli skrupulí.

Svět knihy je největší knižní a literární akce v Čechách. Letos se v termínu od 23. do 26. září uskuteční už šestadvacátý ročník, pohříchu už podruhé odložený. Loni jej zastavila pandemie nadobro, letos se z jara přesouvá do druhé poloviny září. „Filozofií festivalu je propojit všechny čtenáře a milovníky knih. Představíme mainstreamové bestsellery i artovou literaturu, nechceme dělat elitářský podnik, ale prezentovat skutečně vše, od kuchařek po eseje,“ říká Radovan Auer, ředitel Světa knihy.

„Nabízíme bezpečný prostor pro setkávání, ve kterém je možné něco intenzivně prožít, konfrontovat se, obrátit pozornost dovnitř sebe.“ Tak mluví o činnosti nejmladší části Centra experimentálního divadla, Terénu, jeho umělecký šéf Matyáš Dlab. Na této pozici působí od vzniku divadla a spolu s kolegy tvoří prostor pro rozmanité události a setkání, při kterých je možné „nechat se bezpečně poranit“. Přečtěte si, v čem to všechno vlastně spočívá.

„Spolu s uměleckými šéfy a svými spolupracovníky bych rád v průběhu let vytvořil v Brně z Centra experimentálního divadla (CED) originální divadelní laboratoř, magické místo, čarodějovu sluj. Když do ní vkročíš, všude budeš zakopávat o talenty. V kotlích se budou vařit pronikavé myšlenky, scénické umění nabité emocemi a neotřelým divadelním jazykem.“ To prohlásil v září roku 2018 nově zvolený ředitel CED Miroslav Oščatka v rozhovoru pro Divadelní noviny. To ještě nemohl tušit, že všechny tři scény patřící pod CED (Divadlo Husa na Provázku, HaDivadlo a pole performativního umění Terén) téměř na rok uzamkne neviditelný virus, který přeruší klasický kontakt s diváky. Do nové sezony tedy vstupuje s řadou otázek i plánů.

Prostor v brněnském Domě umění, 13 televizí, velkoformátová projekce, kompozice čtyř tabletů. Nic z toho nepřipomíná „klasické“ divadlo, ale přece jen to divadlo je. Představuje se v něm šest performerů, kteří společně skrze klávesnice „tkají rozvětvenou literární krajinu“. Vítejte na „představení“ Sex, projektu s provokativním názvem, který ale víc než tělo provokuje mysl. A ukazuje, že je třeba jednou provždy zahodit představu divadla jako kamenné instituce s vypolstrovanými sedadly a těžkou sametovou oponou.

Každá z posledních sezon HaDivadla má svůj název. Název, který zrcadlí aktuální témata a problémy společnosti, a loni taky název, který shodou okolností předpověděl realitu, ve které budeme všichni žít. Sezona 2020/21 dostala označení Adaptace už v době, kdy covidovou pandemii ještě nikdo nemohl předvídat. Ta nadcházející sezona z toho vychází. Bude se jmenovat Nerůst a podle členů souboru také předznamenává to, co budeme do budoucna všichni žít. Podle intendantky divadla Anny Stránské nám bude mimo jiné ukazovat, jak pozitivně hodnotit i ty činnosti, které nutně nevedou k vyššímu HDP.