Co můžeme, když cítíme, že už nemůžeme

Text vyšel v CEDITu 15: Infrastruktury v roce 2025.

Během třetího těhotenství jsem konečně dospěla a rozhodla se, že mateřství může být esenciální součástí mého uměleckého procesu. A zviditelnění této skutečnosti a zkušenosti se stalo jakýmsi mým manifestem. V jednom pytli se smísily vyloučení/osamělost/stud/vina a další si můžete doplnit sami. Proces umělecké tvorby se mi pak stal prostorem, který mi pomohl porozumět skutečným i kouzelným věcem. 

Ráda bych se s vámi nyní podělila o několik cvičení/partitur, která vycházejí z mých prací.  Mohla by vám poskytnout prostor pro experimenty, výzkumy nebo zkušenosti, které pomohou v kulturním světě udržet jak pečující povinnosti, tak i participaci pečujících na něm. 

Díky nim můžeme také pečující povinnosti a participaci pečujících zviditelnit nebo se na ni podívat blíže a inkluzivněji. Díky těmto cvičením můžeme pečovat i být opečováváni.

cvičení jsou pro lidi všech věkových kategorií
nepotřebujete žádné zkušenosti
můžete pracovat ve skupinách i samostatně
staří i mladí
dospělí i děti
všechny gendery
i ostatní druhy 
všichni jste vítáni
použití objektů je vítáno
vaše vlastní verze jsou vítány
nebojte se nedosáhnout jakýchkoli cílů
nemusíte být úspěšní
úspěch je na h***o
to neúspěch nám pomáhá objevovat nové věci

Snažte se místo nepořádku spatřit kompozici. 

Nepořádek je jednou z ústředních součástí mé tvorby. Myslím, že nepořádek dělám ve všech svých dílech. Doma mě frustruje. Ale na jevišti nebo ve zkušebně ho nahlížím z jiného úhlu. Nepořádku všichni pečující čelí velmi často. Může být velmi vyčerpávající. Může být zdrojem studu či nepohodlí. V performanci Mothersuckers. Production about reproduction jsem na jevišti reprodukovala domácí nepořádek, aby si publikum mohlo jednak vyzkoušet, jaké to je žít v bordelu, ale taky aby si na to mohlo zvyknout a uvidět, že se s nepořádkem dá žít. Někteří lidé po shlédnutí mého videa Mot/her KC mluvili o obrovské úlevě, když spatřili, že i jiní lidé mají doma nepořádek. Mně se zase  velmi ulevilo, když jsem v tom všem domácím nepořádku začala spatřovat zajímavé a kreativní kompozice. Lákalo mě nejen vkládat do něj další předměty, ale také chápat své tělo jako součást tohoto uměleckého průzkumu. V performanci pro rodiny Contact Families Show máme celou jednu scénu nazvanou Choreo-objects, která se velmi podobá níže navrženému cvičení a která ukazuje obrovský potenciál kreativity a zábavy při vytváření nepořádku nebo při práci s každodenními objekty:

Krok 1: Dejte si X (tolik, kolik potřebujete) minut na pozorování svého prostoru, hledání různých struktur a vůní, hledání předmětů, které vás volají. Podívejte se, jak jsou velké/malé. Jaké to je se jich dotknout? A mohou vydávat nějaký zvuk? Jak se s nimi dá hýbat? Vezměte si jakékoli předměty, které se vám líbí, a dejte je dohromady vedle sebe.

Krok 2: Najděte prostor, ve kterém byste chtěli hrát. Může být zcela prázdný, ale může být také zaplněný. Můžete si pustit nějakou hudbu nebo poslouchat zvuky okolí. 

Krok 3: Zacházejte s tímto prostorem jako s pohyblivým a neustále se měnícím obrazem. Vstupte do tohoto prostoru tolikrát, kolikrát chcete. Vždy se snažte vzít si vybraný objekt(y) s sebou. Můžete danou věc prostě umístit někam do prostoru a nechat ji být. Při vstupu do prostoru můžete také objekt přesunout, kam se vám líbí. Při vstupu do prostoru se také vy můžete pohybovat s objektem.

Hrajte tak dlouho, jak chcete nebo tak dlouho, dokud máte objekty, nebo podle svého vlastního časového rámce. 

Pokuste se najít krásu a zvědavost v nepohodlnosti ležení

Během covidu jsem byla úplně vyčerpaná. Cítila jsem se unaveně už po dlouhou dobu před covidem. A sama jsem se tehdy vyprovokovala k odpočinku. Ten se stal výchozím bodem performance Let's explore bed position. Když se dívám blíže na svá díla, v mnoha z nich nacházím tuhle výzvu: pojďme se položit.

Položit se je umělecká superschopnost. Ležení pomáhá vyrovnávat tvůrčí stavy mysli a uvolňovat energii v těle. Poloha vleže se používá v mnoha somatických praktikách, například v józe, Feldenkraisově metodě nebo při skenování těla (body scan meditation). V této poloze může naše tělo odpočívat, je pro nás snazší uvolnit svaly a hlouběji dýchat. Změna perspektivy z obvyklého svislého vzpřímeného držení těla může změnit naše myšlení a ukázat nové věci nebo nově nahlédnout staré nápady.

Cvičení: Lehněte si a snažte se nic nedělat. Brzy si uvědomíte, že by to mohl být nejtěžší úkol ve vašem životě. Abyste zůstali naživu, musíte neustále dýchat. To je obrovský úkol. Pokuste se tedy nedělat alespoň všechno ostatní (a možná také nechte zapnutý krevní oběh :)). Pokud vám to přijde nudné nebo nemožné, nebojte se. Můžete se začít soustředit na prostor a věci kolem sebe, na vůni a začít si uvědomovat strukturu postele, přikrývek a dalších materiálů. Můžete prozkoumat rozdíl mezi pohybem a nepohybem, zkusit si pohrát s jejich hranicemi a najít okamžik, kdy pohyb začíná a končí. Můžete se začít pohybovat bez přemýšlení. Můžete s tělem dělat „cokoliv“, a pak se pokusit zapamatovat si některé tvary svého těla. A pokud chcete, můžete je začít opakovat. Můžete usnout. Můžete vyskočit na postel nebo můžete experiment zastavit, kdykoli budete chtít.

Zkuste prozkoumat sílu doteku, důvěry a společné radosti 

Od roku 2016 jsem certifikovaná lektorka Contakids. Spolu s taneční improvizací se pro mne tyto metody staly velmi důležitými nástroji pro neverbální komunikaci. Pomohly mi budovat důvěru v sebe i v druhé stejně jako zažívat momenty radosti, a to prostřednictvím síly doteku a pohybu. Člověk při nich dává i bere, a to za neustálého sdílení s druhými.

Verze 1: Jedna osoba položí ruce na tělo druhé. Ta, která přikládá, je zodpovědná za bezpečnost té druhé. Ta se může uvolnit a stát se důvěřující. Obě  pak mohou začít zkoumat rovnováhu se svým tělem. Úlohou zodpovědné osoby je vzít na sebe váhu důvěřující osoby. Úlohou důvěřující je dát váhu. Hrajte si s braním a dáváním váhy, jako by to byl dialog. Snažte se vnímat, kolik toho ta druhá může dát nebo vzít. Doporučuji vám, abyste měli zavřené oči (klidně jen důvěřující), ale není to povinné. Pak si role prohoďte.

Verze 2: Jedna osoba stále důvěřuje druhé. Nyní můžete více experimentovat s pohybem v prostoru. Zodpovědná osoba zve důvěřující osobu, aby tak trochu cestovala prostorem. Lze to jednoduše udělat tak, že důvěřující podá ruku a následuje zodpovědnou osobu. Důvěřující osobu lze ale také tlačit, buď rukama nebo jinými částmi těla. V takovém případě je opět třeba pracovat s dáváním a přebíráním váhy těla. Důvěřující opět mohou zavřít oči, ale vždy je to na vás. Nejdůležitější je cítit se komfortně. Pak si role prohoďte. 

V případě, že se vám nechce pracovat s těly druhých lidí, lze tato cvičení provádět i samostatně. Architektura a příroda nám dávají spoustu podpůrných „těl“, která nám mohou pomoci zažít důvěru a zodpovědnost. Zvláště stěny nám mohou skvěle poskytnout pocit bezpečí a pomohou nám udržet rovnováhu a váhu našeho těla. Prostě stůjte před stěnou a zkuste na ni jemně spadnout. Pociťte sílu a lehkost své váhy v závislosti na tom, jak daleko od stěny jste. Tím, že tlačíte do zdi zády, můžete zažít, jak zeď „drží“ vaše tělo a poskytuje vám podporu. Podobné věci můžete zkusit i se stromy. A co když se pro ně pokusíme být zodpovědnou osobou? :)

Důvěřovat a být zodpovědný je docela vážná věc, ale přesto se u toho snažte i pobavit. Pády a nedorozumění mohou být vítaným zdrojem smíchu, nepovažujte je za selhání.